Němčice nad Hanou

Město Němčice nad Hanou leží v nadmořské výšce 204 m. n. m. na levém břehu řeky Hané.

Původ názvu Němčic není jednoznačně znám. Existuje více výkladů: mohlo jít např. o obec tzv. čeledního oddílu Němčiců nebo o osadu, která patřila majiteli jménem Němek či Němec, popř. založenou šlechticem cizího původu, přičemž nemuselo jít nezbytně o Němce (dle tehdejšího vnímání Němec = němý, tj. někdo, komu nerozumím). Obcí, které měly v názvu Němčice, existovalo na území České republiky více než 20 a je možné, že jejich názvy nemají stejný původ. Jelikož bylo obcí jménem Němčice více, bylo nutné je od sebe rozlišit. Již od 16. a 17. století se proto objevují označení Němčice na Hané a Němčice nad Hanou ("Oppidi Niemczicenzis Supra Flavium Hannam dicti"). Od 19. století se objevuje také označení Němčice u Kojetína. Oficiální název obce však zněl pouze Němčice, a to až do roku 1914, kdy byl výnosem Ministerstva vnitra dosavadní název změněn na Němčice na Hané (německy Němčicz in der Hanna). Současné pojmenování, tj. Němčice nad Hanou, je v platnosti od roku 1925.

Katastr města Němčice nad Hanou oplývá množstvím archeologických nálezů. První z nich byly učiněny amatérskými archeology již ve 2. polovině 19. století. Nejvíce nálezů bylo učiněno po roce 2002 v souvislosti se znovuobjevením neopevněného keltského hradiště evropského významu.

První prokazatelná písemná zmínka o Němčicích pochází z roku 1406, kdy jim tehdejší pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburka udělil odúmrť, tedy právo svobodně odkazovat majetek. Kojetínské panství, jehož byly Němčice součástí, bylo v tomto období majetkem pražských arcibiskupů. V letech 1415 – 1720 bylo panství v tzv. zástavě a v jeho držení se vystřídalo několik významných zemských rodů: Tovačovští z Cimburka, Pernštejnové nebo Salm-Neuburkové. Z držitelů Němčic ovlivnil osudy obce nejvíce Vratislav z Pernštejna, na jehož žádost povýšil císař Ferdinand I. Habsburský v roce 1563 Němčice na městečko. Součástí povyšovacího privilegia bylo také právo řemeslníků sdružovat se v cechy, dva výroční trhy a týdenní obilní trh, právo pečetit zeleným voskem a znak (polovina zubří hlavy a pět pšeničných klasů), který používá město do současnosti. Pravou katastrofu znamenala pro obec třicetiletá válka, v jejímž průběhu byly Němčice opakovaně vypáleny: nejprve v roce 1621 uherským vojskem Gabriela Bethlena a následně v letech 1643 až 1645 během bojů mezi švédskou a císařskou armádou, které se odehrávaly na střední Moravě. V letech 1741, 1753 a 1827 byly Němčice postiženy rozsáhlými požáry. Z posledních majitelů kojetínského panství se do historie Němčic nejvýrazněji zapsal kníže Klemens Lothar Metternich-Winnenburg, který nechal v letech 1829 až 1831 vystavět v Němčicích novou školu (dnešní restaurace Zátiší).

Zničující dopad měla na Němčice prusko-rakouská válka v roce 1866. Přímé válečné události se sice obci vyhnuly, ale pruské vojsko, které se zde v červenci 1866 utábořilo, zavleklo do Němčic choleru. Tato infekční nemoc řádila mezi místním obyvatelstvem následující dva měsíce a podlehlo jí sto obyvatel obce. Krátce po prusko-rakouské válce byla v regionu zahájena výstavba železnice. Představitelé Němčic nabídku na vybudování železniční stanice odmítli a ta byla vybudována v nedalekých Nezamyslicích. V letech 1884 – 1885 byla přestavěna obecní radnice, tzv. Budova. V letech 1896 až 1897 byla vystavěna nová školní budova (dnes sídlo Základní umělecké školy).

Němčice byly v tomto období výrazně zemědělskou obcí. Od 80. let 19. století se v obci rozšířilo perleťářství a stalo se živností, kterou se živilo nejvíce řemeslníků. Nejvýznamnější místní podnik v tomto oboru vybudoval Zachariáš Jílek, jehož perleťárna se stala jednou z největších v celé tehdejší monarchii. Zásadní význam pro další rozvoj obce mělo založení rolnického akciového cukrovaru v roce 1909.

V roce 1912 postihla Němčice největší známá přírodní pohroma v jejich historii, když prudká průtrž mračen rozvodnila potok Žlebůvku, který následně smetl několik domů na Novosadech a řadu dalších poškodil. Osudy obyvatel Němčic výrazně způsobem 1. světová válka. Téměř 300 mužů z Němčic bylo povoláno na frontu a přibližně 40 z nich zde zahynulo.

V roce 1925 obec realizovala dva velké stavební projekty: výstavbu nové školy a nádražní budovy. Stavba obou budov však obec ve výsledku velmi zadlužila, což společně s následným dopadem Velké hospodářské krize mělo za následek rezignaci na jakoukoliv rozsáhlou veřejnou výstavbu po celá 30. léta 20. století. V roce 1929 poctil Němčice svou návštěvou prezident Tomáš Garrigue Masaryk, když se účastnil vojenských manévrů, které probíhaly v okolí. Po požáru, který na Silvestra 1937 postihl dosavadní sídlo němčického Sokola v hostinci Na Pinduli, byla v roce 1938 postavena nová sokolovna.

Do života v Němčicích výrazně zasáhla 2. světové válka. V jejím závěru postihlo obec několik leteckých náletů, které směřovaly na cukrovar a nádraží, svržené bomby však většinou zasáhly přilehlé obytné části Němčic. Při bombardování zahynulo několik obyvatel a řada domů byla zničena. Němčice byly osvobozeny po tvrdých bojích ve dnech 1. a 2. května 1945. Během osvobození padlo 24 sovětských a 5 rumunských vojáků. Kostelní věž, na které byl umístěný německý kulomet, po dělostřeleckém zásahu vyhořela.

Po roce 1948 a nástupu komunistického režimu došlo postupně k likvidaci soukromého podnikání a po založení Jednotného zemědělského družstva i samostatně hospodařících zemědělců. V 50. až 80. letech 20. století byla vybudována řada staveb: např. poliklinika, prodejna Jednoty, mateřská škola, jesle, koupaliště, stadion, hasičská zbrojnice či služebna Veřejné bezpečnosti (dnes oddělení Policie ČR). Většina z nich, s výjimkou koupaliště a jeslí, slouží svému účelu dodnes. Na poslední rozsáhlé ploše, vhodné k výstavbě, bylo vybudováno sídliště. Nejvýznamnější událostí v tomto období bylo povýšení Němčic nad Hanou na město v roce 1970.

Po roce 1989 došlo v Němčicích k výrazným proměnám, zejména díky obnově soukromého sektoru, v jehož rámci byly vybudovány např. prodejny PRIMA (nyní Pivovar Němčice) či FIBAS (nyní Potraviny Hruška). Naopak oba největší podniky ve městě, cukrovar a Stavební stroje, zanikly. V 90. letech byla provedena plynofikace města, vybudována hloubková kanalizace a skládka odpadu. V letech 2009 až 2010 proběhla revitalizace centra města a do roku 2017 téměř všech ulic ve městě. Výraznou proměnou prošla budova a areál základní školy. Původní stavba z roku 1925, doplněná v 80. letech 20. století o přístavbu, byla v několika etapách kompletně rekonstruována a modernizována. Přístavbou jídelny, sportovní haly Suprovka či víceúčelového sportovního hřiště byl de facto vybudován školský komplex.

Mezi výrazné prvky kulturního života v Němčicích nad Hanou, které překračují hranice regionu, patří bezesporu udržování hanáckých folklórních tradic. V roce 1887 se v Němčicích uskutečnila první národopisná výstava v českých zemích. O uchování národopisných tradic se v následujících desetiletích zasloužila zejména Božena Kostková. Na její činnost úspěšně navázalo na přelomu 80. a 90. let 20. století Městské kulturní středisko v Němčicích nad Hanou a posléze národopisný soubor Pantlék, který se intenzivně věnuje uchovávání a propagaci národopisných tradic dodneška.

Hlubokou tradici má v Němčicích nad Hanou také divadlo. První divadelní představení jsou doložena v 60. letech 19. století. Intenzita počtu divadelních představení v následujících desetiletích narůstala úměrně se zakládáním spolků, které se divadelním představením věnovaly: Zubr (1863), Občanská beseda (1895), TJ Orel (1911) či TJ Sokol (1911). Po 2. světové válce udržoval vysokou úroveň divadelních představení zejména divadelní soubor Sušil, složený ze členů zrušené Tělocvičné jednoty Orel. Zásadní události, které ovlivnily vývoj němčického divadla až do současnosti, se odehrály na přelomu 60. a 70. let 20. století. V roce 1969 byl založen Divadelní soubor mladých, čímž byl položen základ nepřetržité tradice stálého, výhradně divadelního spolku v Němčicích nad Hanou a v jejichž šlépějích dnes pokračuje Divadelní soubor Na Štaci. V roce 1971 Němčice nad Hanou poprvé hostily přehlídku divadelních souborů. Přehlídky se původně konaly nepravidelně, od roku 1983 jsou však každoroční součástí bohatého kulturního života v Němčicích. Od roku 1994 nese tato přehlídka amatérských divadelních souborů název Hanácký divadelní máj.

Mezi nejvýznamnější rodáky a osobnosti z Němčic nad Hanou se řadí zejména malíř Martin Ferdinand Chvátal, lékař Jan Ondřej Wawruch, archeolog Antonín Telička, básník František Taufer, rektor ČVÚT v Praze František Novotný, vícenásobná mistryně světa v krasojízdě Anna Matoušková, reprezentant v gymnastice a účastník olympijských her Miloš Kolejka či fotbaloví reprezentanti Luděk Mikloško a Radoslav Látal.

Zpracoval: Mgr. Josef Matoušek

Základní škola Němčice nad Hanou

Ředitelka školy:
Mgr. Hana Matušková 
582 386 579, 606 605 214
zsnem@pvskoly.cz

Sborovna (omlouvání žáků):
582 386 537

Kancelář:
Jana Kantorová, 
Vanda Dokoupilová
582 386 259 

Školní družina:
582 386 263

Školní poradenské pracoviště:
PhDr. Magdalena Nováková
582 386 202, 776 280 820

Vedoucí jídelny:
Václava Budíková
582 386 050

© 2021 ZŠ Němčice nad Hanou