Historie školy

První zpráva o němčické škole je doložena z roku l774. Dobové dokumenty o ní hovoří těmito slovy: "Byla to malounká, došky pošitá přízemní chaloupka." Měla jednu učírnu a navštěvovalo ji asi 15 až 20 žáků. Jejich počet postupně narůstal, a proto ji bylo třeba v roce 1827 rozšířit na dvojtřídní. Ale ani tato změna neřešila sílící potřebu po zcela nové budově. Proto v roce 1831 nechal kníže Metternich na svůj náklad vystavět novou školu - na místě dnešní restaurace Zátiší. Vyučování bylo polodenní až do roku 1850. Pak se teprve začalo vyučovat celodenně. Zájem dětí o práci byl rozvíjen ve školním sadu. V roce 1864 byla založena školní knihovna. Přispívala významnou měrou ke zdokonalení čtenářských dovedností dětí, neboť přístup ke knihám byl v té době velmi omezen.

Aby byly události němčické školy zachovány pro příští generace, rozhodl se nadučitel Jan Sedláček v roce 1876 psát školní kroniku. Z ní se dovídáme, že v roce 1886 byla škola rozšířena na trojtřídní a v průměru ji navštěvovalo asi 200 dětí.

Pro další rozvoj školství v obci měl mimořádný význam rok 1895, kdy bylo rozhodnuto o stavbě nové školy - v této budově se nyní nachází ZUŠ a DDM Orion. 20. května 1896 byl položen základní kámen za účasti nejvýznamnějších představitelů obce a 4. září 1897 začalo pravidelné vyučování. Počet žáků narůstal, v roce 1908 již přesáhl 300 Vlivem nově založeného cukrovaru. A s jeho vznikem vzrostl i počet nově přistěhovaných rodin s dětmi.

Na jaře roku 1924 se začíná znovu diskutovat o možnosti zřídit v Němčicích obvodovou školu měšťanskou. 13.dubna se sešli obecní zastupitelé se zástupci okolních obcí a navrhovali buď provedení nadstavby zdejší obecní školy nebo přístavby na vedlejším pozemku. Nakonec však rozhodli vystavět zcela novou školu na cestě vedoucí k nádraží.

Jakmile se však vypracoval projekt nové budovy měšťanské školy s plánovanou investicí o celkovém nákladu přes 2 miliony korun, postupně všechny obce odřekly finanční pomoc, většinou se zdůvodněním, že pro domácí obecní dluhy se zatím vzdávají finanční účasti na stavbě. Přes tato rozhodnutí starosta Němčic František Vrána dokázal přesvědčit členy obecního zastupitelstva, že výstavbu a údržbu nové školní budovy bude provádět obec sama. Ze 24 členů obecního zastupitelstva hlasovalo 20 pro výstavbu školy a jen 2 členové byli proti.

K tomuto rozhodnutí napsal kronikář školy: „Budiž věčná chvála všem tehdejším 20 představitelům obce Němčice nad Hanou, v čele se starostou Františkem Vránou z č. 33, že se nového těžkého finančního břemene nezalekli a stavbu měšťanské školy pro budoucí pokolení uskutečnili.“

Hodnotíme-li dnes toto rozhodnutí, byl to finanční úkol nemalý, když si uvědomíme, že obec Němčice nad Hanou byla nucena k realizaci stavby a počátečnímu vybavení školy zapůjčit si především u místních peněžních ústavů částku 2 miliony korun se splatností do roku 1940.

Splácení dluhu s ročními splátkami 125 000 Kč a placení úroků z této půjčky bylo obecnímu zastupitelstvu umožněno jen proto, že do obecní pokladny přispíval také podle svých příjmů tehdy dobře prosperující místní cukrovar.

25. srpna 1924 telegrafoval člen zemské školní rady Maxmilián Pilát starostovi Němčic p. Vránovi: " Presidium zemské školní rady čj. 45 234 povoluje v obci Němčicích na Hané dnem 1. září 1924 otevříti první třídu obvodové smíšené občanské školy. Druhá a třetí otevře se vždy postupně příštím školním rokem."

Měšťanská škola byla sice zřízena, ale vyučovat se začalo ve školním roce 1924/25 ještě v budově obecné školy. Zapsáno bylo celkem 115 dětí.

14. září 1924 bylo zahájeno jednání o přípravných pracích pro stavbu nové budovy. Na zasedání školní rady byl přizván němčický rodák ing. Alois Beneš z Kojetína, který byl pověřen zpracováním předběžných plánů. Po jejich kladném přijetí požádala školní rada o vypracování definitivního plánu a rozpočtového nákladu na novou školní budovu. 18. ledna 1925 byly hotovy. Navrhovaly 10 tříd, ředitelnu, kreslírnu, tělocvičnu, 2 pracovny, 6 kabinetů, 2 útulny pro přespolní žáky a jednu školní kuchyni. Do konkurzu, který byl vyhlášen, došlo celkem 7 nabídek na školní budovu a 10 na její vybavení a řemeslnické práce. Stavba byla 31. ledna 1925 zadána ing. Benešovi, který nabídl nejnižší cenu s podmínkou, že „…jednotlivé řemeslné práce zadány budou stavbu provádějící firmou zdejším shora jmenovaným uchazečům…“ (uvedeným v kronice měšťanské školy). V tehdejší měně tato částka činila necelé dva mil. Kč.

Na výstavbě se mimo jiných podílely i místní stolařské firmy rodiny Hrabalovy - Josefa a Františka, které vyrobily a dodaly veškerá okna a dveře. Také dnes se firma NÁBYTEK Hrabal Libor podílí na modernizaci vybavení naší školy.

S kopáním základů se začalo 20. února 1925 a v neděli 8. března se konala školní slavnost s položením základního kamene nové měšťanské školy. Díky pracovnímu nasazení a příznivému počasí pokračovala stavba velmi rychle. V březnu byl hotov suterén, v dubnu přízemí, v květnu první a v červnu druhé patro. Dokončovací práce proběhly v září 1925 - tedy po pouhých 7 měsících od začátku stavby. Když uvážíme tehdejší technické vybavení a možnosti, jednalo se o úctyhodný výkon. 60 m dlouhá a 25 m široká budova školy je čelní stranou orientována na jih, proto jsou třídy slunné a světlé.

Slavnostně otevřena a svému účelu předána byla 28. září 1925 za účasti zatímního ředitele Adolfa Paráka a dalších členů pedagogického sboru. První vyučování v nové školní budově se uskutečnilo 19. října 1925.

15. prosince téhož roku proběhla úřední kolaudace hotové nové školní budovy. Postupně se kupovaly potřebné pomůcky. Vybavení jedné třídy lavicemi, tabulí, stupněm, kamny, obrazy, umývadlem, zdravotním plivátkem… stálo 10 000 Kč, vybavení ředitelny 5 300 Kč, sborovny 4 000 Kč. Učebny s okny k severu - kreslírna, dívčí pracovna a tělocvična - se zařizovaly až na jaře 1926. Ve škole nechyběla ani učitelská a žákovská knihovna. Vybavení celé školy stálo 77 000 Kč.

Už v roce 1926 byla vybudována odborná pracovna fyziky se zvyšujícími se lavicemi, aby žáci mohli dobře pozorovat předváděné pokusy. Školní kuchyňka s jídelnou byla doplněna potřebným nádobím, nechyběly ani dílny pro chlapce. Němčická měšťanská škola se po tomto dovybavení stala vzornou a moderní školou.

Ve školním roce 1926-27 začíná úbytek dětí na škole, způsobený menší populací obyvatelstva v letech první světové války. A tak celkový počet žáků na škole v roce 1927/28, který činil 167 dětí, do roku 1929/30 na celkový počet 87 dětí na škole. To byl nejnižší stav žactva v celé historii školy. Mnozí občané Němčic n.H, kteří nepřáli škole, reptali, proč se postavila tak velká a nákladná školní budova, když nemá dostatek žáků. Ovšem krátká budoucnost dala za pravdu projektům, když ve školním roce 1941-42 vyučovalo se na škole 423 žáků.

24. června 1927 dostala škola přípis z Kanceláře prezidenta republiky, že prezident svoluje, aby se pojmenovala „Masarykova měšťanská škola". Část praktické výuky mohla probíhat i na školní zahradě. Ta byla rozdělena na část zelinářskou, květinovou, ovocnářsko-školkařskou, semenářskou, část lesních stromů, léčivých a jedovatých rostlin, ozdobných stromů a keřů. Později byla na zahradě zřízena kopaná studna s bazénkem, vysázeny topoly a ořechy.

Němčickou měšťanskou školu nenavštěvovaly jenom místní děti, ale i žáci ze širokého okolí - z Dobromilic, Dřevnovic, Dřínova, Hradčan, Hrušky, Kojetína, Měrovic, Mořic, Nezamyslic, Pavlovic, Unčic, Srbec, Stříbrnic, Těšic, Tvorovic, Víceměřic, Vitčic a Vrchoslavic. Protože dojíždějící tvořili až 60% žáků, byly pro ně zřízeny dvě herny a čítárna.

V roce 1934 vyslovil zemský školní inspektor úplnou spokojenost s pílí a svědomitostí učitelského sboru a dobrými výsledky ve vyučování. Také okresní školní inspektor pochválil mimoškolní činnost učitelů a působení místní školní rady. Upozornil však na některé nedostatky budovy: chybějící vodovod, ústřední topení, dvojitá okna na chodbách. Vedení školy tyto nedostatky odstraňovalo podle výše přidělených finančních prostředků.

Aby se výuka neustále zlepšovala, dokupovaly se pomůcky do fyziky, přírodopisu a zeměpisu - hvězdářský dalekohled, mapy, obrazy, rozšiřovala se učitelská a žákovská knihovna.

Žáci se zúčastnili nejen různých exkurzí a vycházek do blízkého okolí, ale i výletů, nejčastěji do Brna, Bratislavy, na Helfštýn, na Hostýn, do Moravského krasu. Navštěvovali i tělovýchovná cvičení v Jednotě Orla a v Tělocvičné jednotě Sokol.

Zákonem ze dne 20. prosince 1935 byla uzákoněna povinná docházka do měšťanské školy pro všechny žáky. Pro zdejší měšťanskou školu byl utvořen obvod (tehdy újezd) složený z deseti obcí: Němčice n.H., Hruška, Měrovice n.H., Mořice n.H., Pavlovice u Koj. a osada Unčice, Srbce, Stříbrnice, Tvorovice, Vitčice, Vrchoslavice a osada Dlouhá Ves.

Tento slibný vývoj přerušila okupace a do života školy nepříznivě zasáhla druhá světová válka. Němci viděli největší překážku k porobení českého národa v české škole a českém učiteli. Nastalo období, kdy nacisté všemožně narušovali a ztěžovali vyučování. Pravomoci školy byly neustále oklešťovány. Z obsazeného pohraničí přišli noví učitelé i žáci.

12. prosince 1940 byla ustanovena újezdní školní rada - náklad na provoz školy byl rozvržen na všech 10 obcí v újezdu, dříve nesla celý náklad obec Němčice.

V roce 1941 však byla trojtřídní měšťanská škola přeměněna na čtyřtřídní školu hlavní. Ta se stala výběrovou a dostalo se na ni jen 35% nejlepších žáků školy obecné. Tímto způsobem byla prováděna diskrimanace českých dětí pro získání vyššího vzdělání. Byla to zlá válečná léta a ubíjení českého školství.

Poměry v protektorátu se přiostřovaly. Učilo se převážně německy, knihovny byly zničeny, učebnice upraveny. Konec války se však blížil.V říjnu 1944 zabrali školní budovu maďarští vojáci v počtu 500 mužů. Ta se změnila v kasárna se všemi stinnými stránkami. Pravidelné vyučování skončilo a od ledna, jednou týdně v Orlovně (dnešním sále kina), učitelé zadávali žactvu hlavní školy domácí úlohy.

Po ukončení války ležely všude spousty trosek, roztříštěného skla, nevybuchlé munice a nečistoty. Vnitřní zařízení bylo částečně zničeno nebo poškozeno. První poválečné týdny nebyly jednoduché, ale nadšení, dobrá vůle i mimořádné úsilí překonávaly všechny potíže. V květnu 1945 se musela opravit střecha školy po zásahu minou a zeď u kreslírny poškozená výbuchem granátu. Intenzivní práce na úklidu trvaly 14 dní, během nichž se nečistota vyhazovala vidlemi na dvůr a na vozech odvážela.

25. května 1946 došlo k ustanovení nové újezdní školní rady, která věnovala velkou pozornost zájmům školy. Ta se znovu začala vybavovat pomůckami - byly zakoupeny žíněnky, sítě, míče, 2 šicí stroje, promítací přístroj a vybudováno doskočiště. V roce 1949 byly položeny parkety do tělocvičny, aby se nevířil prach. Zároveň začal znovu fungovat školní rozhlas.

Inspekce zemského i okresního inspektora hodnotila příznivě výsledky dosahované na této škole, proto byla škola vyzvána, aby podala své zkušenosti a názory pro Výzkumný ústav pedagogický v Praze.

V letech 1950 až 1971 nebyla školní kronika na ZDŠ v Němčicích psána. Při inspekci ve školním roce 1975/76 bylo řediteli školy uloženo, aby byla kronika podle dostupných materiálů dopsána. Na tom se podílel celý učitelský sbor. Proto zápisy z těchto let jsou strohé, obsahují jen základní údaje o žácích, učitelích, inspekcích, oslavách apod.

Ve školním roce 1968/69 byl zaveden pětidenní pracovní týden s volnými sobotami. Devátý ročník tehdy končil dříve, žáci dostávali vysvědčení už 13. června l969. Vyučování bylo na delší dobu přerušeno v lednu 1973. Tehdy v Srbcích vypukla slintavka, a proto byla vyhlášena karanténa. Ve škole byli ubytování příslušníci pohotovostního pluku SNB, kteří dbali na dodržování bezpečnostních a zdravotních zásad, aby se tato závažná nemoc nešířila do okolí.

O materiálním zabezpečování školy v 50. a 60. letech se toho z kronik moc nedozvíme. V roce 1966/67 byly položeny parkety ve třídách (dokončeno až v r. 1972/73). Pozemní stavby Olomouc začaly od r. 1975 provádět generální opravu rozvodů vody a odpadů v budově spolu s instalací ústředního topení. Ve školním roce 1977/78 se přistoupilo k zahájení výstavby kotelny a přístavby školy. V následujících letech se postupně zlepšovalo materiální vybavení i prostředí školy.